Dubaj??? Dubaj!!!

Cely vcerejsi den jsme stravili presunem po Filipinach a teprve po pulnoci nam to odletalo do Dubaje. Spanek se tak podobal spise padu do bezvedomi, z nehoz mne probudil rozvoz prvniho jidla. Rozmacenemu podivnemu sendvici a dobremu ananasovemu kremu ale pridomek vecere dat nemohu. Dalsi pad do bezvedomi jsem pojistil dvema panaky, to abych telo udobril za to, ze se musi narvat do prostredni sedacky v radach s rozteci pro arabske trpaslici postavy. Celkem to vyslo, dalsi probuzeni byla uz snidane, po niz jsem uz Emiratum odpustil to vecerove prikori.
Na letisti jsme se rozloucili se skupinou, ktera pokracovala primo domů a vrhli se do vstupnich procedur. Registrace u mistni CK, co nam vse zajistila, sken ocni rohovky, potvrzeni viza, pasovka, vyzvednuti bagaze netrvaly ani pul hodky, stejne jako cekani na transfer.
Dubaj mne nikdy nelakala. Nevedel jsem o meste nic, krome toho, ze je to obchodni centrum a stoji tu par velkych znamch staveb. A velkomesta jsou pro mne predevsim nepodstatne privesky letist. Pred tremi a pul roky jsem se pripojil k zaveru velke narozeninove cesty Jardy Lhoty napric Evropou. Shodou okolnosti se pridala na stejny usek i jeho neter Veronika, ktera uz tou dobou v Dubaji zila. A jak jsme si tak po vecerech povidali u vina, zjistil jsem, ze moje predsudky nemusi byt zcela na miste.
Jiz prvni dojmy z prejezdu jsou zvlastni. Nachazime se sice v pousti, ale clovek se tu s ni vubec nemaze. Mnohaproudova dalnice je po okrajich osazena kvetinovymi zahony v jasne zelene trave, vse udrzovane stylem golfove hriste. Mimourovnove struktury dalnic (mám pocit ze i odbocku na polnacku by tu resili takto) jsou nejen cetne, ale zaroven i hezke - vsechna betonova telesa a nosniky mají ciste, dotazene tvary a jsou zrejme natreny nejakou ochrannou temer bilou barvou. Pekne pro oko.
Po check-inu v hotelu z Radky vypadlo, ze jeste nikdy nebyla v pousti a ze by s tim rada něco udelala. Takze jsme jeste hodinku stravili zarizovanim zitrejsiho vyletu, nez jsme konecne mohli do mesta.
Dubaj je dnes pruh osidleneho pobrezi podel more, ktery se neustale siri dal a dal od puvodniho stareho centra v okoli zalivu Creek. Osou tohoto pruhu je dopravni tepna, mnohoprouda dalnice, a také prvni ze dvou linek mistniho metra, ktere jsme hodlali vyuzit. Veronika mi poslala hromadu tipu, jak zde stravit 48 hodin, vybral jsem z nich vetsinu neadrenalinovych.
Vyrazili jsme metrem na temer konecnou stanici Ibn Batutta Mall. Metro lze nazyvat podzemni drahou jen v par stanicich stareho centra, zahy se vysplha na piloty a jako nejvyssi (cca 3.-4.) podlazi dopravy pak jede dal. Je to nadherna vyhlidkova jizda, ze ktere lze videt vetsinu moderni dubajske architektury v cele s jeji chloubou, přes 800 m vysokou vezi Burj al-Khalifa. Az je mi lito všech ostatnich staveb, ktere ted tato vez zastinuje. Mistni superstavby se totiz trumfuji v estetice a mohou zdatne souperit s tolik obdivovanou moderni Sanghaji. Zminenou konecnou stanici jsme si vybrali kvuli obchodnimu centru patrneho z nasi mapicky, kde jsme hodlali drobne odpocinout a nakrmite se.
No, obchodni centrum ;) Ibn Batutta byl vyznamny arabsky cestovatel 14. st., navstivil mj. Sanghaj, stredni Asii, Indii a vychodni Afriku. Obrovske centrum se skladalo z nekolika propojenych pavilonu, jejichz nazvy a architektonicke provedeni spolu souvisely: Jemen, Arabia, Indie, Egypt, Cina, Andalusie, Iran a snad dalsi. Uvnitr samozrejme byly cetne obchody, ale steny a strop byly velmi stylove. V centru kazdeho pavilonu byla jeste vystava, ktera pripominala cestovatelske, vedecke a technicke uspechy zejmena arabskeho sveta, ale byla tu vystavena napr. i cinska dzunka, na kterych ucinili sve zamorske objevy Cinane ve 14.-15.st., nez jim to nabozenstvi zakazalo. Pod astrolabem tusim v Arabii byla expozice, ktera pripominala vyznam Arabu pro zaklady moderni matematiky (trigonometrie, algebra = al gebr a dalsi - ano Lukasi, za všechno mohou prave oni :P ). No zazitek. Nakonec jsme v Egypte poobevali London fish&chips a v Cine popili espresso mediterrano a mohli se vratit k metru.
Potrebovali jsme se vratit asi 10 stanic zpět a tak jsme mohli z nadhledu rychlodrahy prehledne sledovat, jak vznika město. V ruznych ctvercich se nachazi ruzne faze rozvoje - tady je jen holy ctverec, zde jiz je v jame zakladova deska, tam uz se rysuji zaklady budovy a nekde uz mají prvnich tricet pater. A stejne tak cesty mezitim - od pisecneho zakladu az po hotove dalnice vcetne mimourovnovych najezdu. Kdo hral nekdy Simcity, vi o cem je rec. Celkove to vzbuzuje dojem az prekotne rychlosti, skoro se mi zdalo, ze od naseho predchazejiciho prujezdu pribylo par pater na kazde budove... Poust zavlazena ropou plodi velmi rychle.
K Palm Jumeirah jsme museli taxikem. Zdejsi dopravni system MHD sotva stiha rozvoj mesta, a ke vsem stanicim jeste nejsou natazeny podpurne autobusove linky. Financne tu taxi neni zadna tragedie, jezdi jich tu spousta a jezdi jimi snad kazdy. Neni potom divu, ze pekne, svetle a moderni metro neni nikdy preplnene. Palm J. je dalsi ze symbolu Dubaje - umely pozemek ve tvaru datlove palmy. Jeji kmen je predevsim dopravni tepnou, jednotlive listy jsou rezidencialni ctvrti. Krome dalnice vede v kmenu i monorail, kterym jsme se dopravili az na "spicku", kde se nachazi hotel a v nem samozrejme i ... shopping centrum. A také venkovni akvapark s rekou, ktera tece porad dokola. Vyhlidka na Arabsky zaliv teprve zde neni rusena zadnou stavbou v okoli.
K doporucenemu plazobaru Barasti jsme chteli pesky podel pobrezi, aspon tak to vychazelo z mapicky. Neslo to, bus nejel, doporucovany taxik na ten jeden kilometrik jsme odmitli a propletli se betonovou dzungli stanice monorailu k pobrezni dalnici. V nekterych mistech se Dubaj chova tak, ze clovek se narodil v aute a proto by z nej pokud mozno nemel vylezat. Chodnik tu neexistoval, ale vsichni delnici okolo nam ukazali na nenapadnou pesinku ve vzornem travniku na sikmem naspu kolem dalnice.

To be continued... (nějak jsem to nestihl dopsat v BB, tak až doma na kompu)