Nase bydleni je sice skromnejsi nez jsme mivali v predchazejicich dnech, ale velmi pohodove a prijemne. Jednotlive domecky-pokoje jsou vybudovany tradicni technologii: steny jsou z rohozi upletenych z palmovych listu, vysoke strechy jsou "zalomene spicate". Takoveto steny jsou velmi vzdusne a vyska strechy zpusobuje kominovy efekt, diky kteremu je uvnitr velmi prijemne i bez hucici klimatizace. Ale je uvnitr všechno slyset, vcetne jakehosi dost hlasiteho kvakani, ktere nas v noci nekolikrat vzbudilo. Az dnes behem dne jsme se dozvedeli, ze to je velky gekon. Hm, zviratka mám rad, ale toho za nasim domeckem asi nejradeji s kokosovou omackou...
Po snidani prisel cas na zamorske objevy. Pavouci vahadlova lodicka na nas cekala v devet. Kratce predtim jeste pred snidani jsem ke svemu zdeseni zjistil polodobitou baterku u fotaku a druha byla prazdna... Nedalo se s tim uz nic delat, protoze elektrina se tu vypina v pet rano a zapina odpoledne.
Zdejsi archipelag je velmi bohaty na ostrovy, je jich tu snad nekolik set. Zdejsi lodicky nabizeji celkem 4 zakladni celodenni programy, ktere jej solidne zmapuji. Martin ale zvolil jinou taktiku - abychom se potkali s co nejmene lodickami, jeli jsme okruh A "proti srsti". Prvni zastavkou byla plaz hned za rohem od zatoky - nadherne palmoradi na upati strme zubate skaly hlidalo peknou hrubozrnou plazicku, ktera byla zcela pusta. Tedy ne zcela, byl tam jeden rakosovy domecek-bufitek, jehoz obyvatel byl nasim casnym prijezdem tak vydesen, ze se ani nesnazil nic nabizet. Po ranu byla voda prijemne chladna, nemela snad ani 27 C, a vlny tak priiijemne po-hu-po-va-ly... Ale prece nestravime na jedine plazi cely den, ze? Blizil se pomalu cas pripravy obeda, zamirili jsme tedy k jednomu z ostruvku, ktere ve zdejsim NP mají povoleni k poradani pikniku.
Ostruvek Shi...měl vsechny zakladni atributy: vysoka cerna kolma clenita skala s clenitym hrbetem porostlym stromy s nezbytnou palmovou plazickou ve skalami sevrene zatoce. Zatimco se nasi lodnici tocili kolem grilu, my sli objevovat malou lagunu. Kdyz se obesel po plazi maly ostroh, objevila se ve skalni stene dira, do niz se za splouchani vln dalo vlezt - a byli jsme v dalsi, zcela uzavrene lagune! Ostre a zubate kamenne steny se tycily do vyse nekolika desitek metru, ale nahore byla otevrena. Priroda se zde opravdu vyradila. Dalsim uzasnym utvarem byl obrovsky balvan, jakoby postaveny na spicku, ktery delil hrubozrnnou pisecnou plaz na dvě casti. Pri plavani byl moc pekny pohled na palmovy haj s pozadim skal.
Kdyz se napasly oci, byl cas na fyzicno. Grilovane kotletky, kurata a makrely, hromada salatu s kyselou sojovou zalivkou a samozrejme ryze. A k tomu pivko San Miguel na ledu. Po takovemhle zasobeni uz zbyvalo pouze najit misto, kde se dobre kouri... A pokracovat jeste hodinku v sieste.
Tzv. Velka laguna byla jen par minut plavby. Z more nebylo videt nic, a najednou jsme vpluli do kanonu tvoreneho, jak jinak, ostrymi vysokymi skalami. V jednu chvili jsem si dokonce myslel, ze jde o pruliv, ale na to byla voda pripominajici spise zelene jezero prilis klidna. Na zaver jsme se po obepluti cele laguny jeste zastavili na snorchlovani nad obrovskymi kulovitymi koraly.
Posledni zastavkou byla Mala laguna. Po zakotveni v zatoce jsme naskakali do more a plavali k asi metrovemu prulivu mezi skalami - a byli jsme v lagune. Ono se to porad opakuje: strme skaly, nahore se stromy, dole obcas s palmami... Ale tady ta nadhera nejak kulminovala. Dojem z velke, ale uzavrene prirodni prostory tak posleze zkazila skupinka mistnich rvoucich turistu, kterou sem privlekli v plovacich vestach v zavesu za seakajaky (Filipinci jako typicky primorsky narod vetsinove neumeji plavat).
Kdyz nas lodicka pred patou vysypala do metrove vody na plazi zpět v El Nido (vystup do more byl zcela vsude, lisil se pouze podle typu dna a vln, zda po kolena nebo po prsa), potrebovali jsme s Radkou nejakou peknou tecku a usoudili, ze to muze byt jedine daiquri jako včera. Jenze hospudka nas vyplouchla a neotevrela, tak jsme se zase přes celou plaz vratili. A samozrejme nasli jinou ;) A verte mi, dvě daiquri jsou fakt lepsi nez jedno!
Po sprsce a sieste byl cas na vecerni zivot. Domluvili jsme se, ze Martin zajisti stul v nektere plazove hospudce s zivou muzikou, aby byla zmena. My jsme sli jeste predtim na veceri, a pozdeji se ukazalo, ze je to presne ta, kde je i rezervace. No, bylo zde slabe proste všechno: pocinaje jidlem (Radciny krevety byly udelany nejakou podivnou technologii, ze nesly vubec loupat, a misto cesnekove omacky dostala sladkostrou, a muj pekny grilovany kalamar byl naplnen nejakou bezchutnou zeleninovou smesi) az po hudbu. Kdyz jsme se po jidle presunuli od naseho stolku na hrane odlivovych vln nahoru do hlavni casti, spustil mistni kytarista doprovazeny bongy smesici svetovych a filipinskych hitu. Ale moc mu to neslo. Surreailsticke provedeni The Wall - Part 1 definitivne rozhodlo o nasem presunu na vcerejsi osvedcene misto, ktere samozrejme nezklamalo.
Je tu dobre, v El Nido.
Žádné komentáře:
Okomentovat