Ryzove terasy Banaue

Zážitek nemusí byt dobrý, hlavně když je silný. Z tento kategorie byla naše noci jízda busem. Martin nas již před jízdou upozorňoval, ze pokud nám někdy bude na Filipínách bude zima, tak to bude pravé tady. Z neznámých důvodu mají zdejší busove společnosti potřebu ukázat, ze mají klimu. Na tohle jsme připraveni byli. I to video, nějaký americký FBI akcak, no dobra, byl jen jeden... Ale ta hudba potom... Během videa jsem na chvíli usnul, čímž jsem si, nic zlého netuse, vyčerpal pridel pro tuto noc. Po videu přišla hudba, hlasitá a priserna. Jsem sice otuzen z domova od dcery Anicky, jejíž hudbu synek Lukáš klasifikuje jako "ujecene pizizubky", ale pridel popiku byl fakt bytelny. Ve dvě hodiny v noci jsem nenáviděl cely svet a v tom amoku jsem v poslední chvíli se rozhodl anulovat zdroj me velké nepohody, reproduktor nad moji hlavou. A šlo to - prerval jsem provizorně spojeny dratek - a úroveň diskomfortniho hudebního hluku poklesla o polovinu. Ze silenou klimou jsme si mezitím poradili ucpanim terorizujicich otvoru nad každou sedačkou. Ve vedlejší řadě se jim pomstila kondenzaci vody a jejím odkapavanim ... Primo na hlavu. Prostě vesela noc.
Nakonec jsme ale prece jen při smyslech dorazili do Banauo. Hned po výstupu přišel intenzivní pocit - tady už jsem byl (samozřejmě nebyl). Prostě nepalske městečko v kopci. Nas příjemný hotylek byl nedaleko, s výhledem na nedaleké první spatrena ryzova políčka v terasach. Po krátkém odpočinku na ubytovani přijel jeepney a byl čas vyrazit na nas první výlet po terasach. Po jeden a půl hodině prašné cesty, která se kroutila kolem zazelenenych strmých spicatych kopců (I want to ride my bicycle I want to ride my bike) jsme byli na startu pěšího výletu. Již po cestě jsme fotili uuuzasne výhledy na ryzove terasy, a ted jsme vyrazili do nich. Nejprve stezkou po úbočí a potom po hrazich policek, kde jsme misty šli po zdech, které měly výšku kolem čtyř metru a sirku kolem 30 cm. No prostě něco pro mne ;-) kombinace madeirskych levad s Gomerou či Reunionem a čínských ryzovych policek... Neuvěřitelná krajina. Prošli jsme i několika vesnickami. Až jsme nakonec došli k cíli - termalnimu jezirku vede říčky. Po více než hodinové cestě to byla příjemná tečka. Zpátky jsme šli podobnou, paralelní cestou přes trekarskou základnu našeho místního pruvodce Elvise (vysvětlení jména později), kde nám přišla velmi vhod poctiva domácí zeleninová polévka. Elvis tu má spoustu skupin trekaru na vicedenni akce, tak už něco vymyslime ;) je tu úžasně!
Zpět jeepney do městečka, večeře, Martinova souhrnna přednáška o Filipínách (historie, zeměpis, příroda, politika) a byl čas na noční život. V hospudce-spelunce v zatáčce kousek od hotelu hrál Elvis se svou skupinou. Své, nyní již občanské jméno, získal díky svému skvělému zpěvu. Oldies 60 a 70, pivco San Miguel, pohoda. Drobným kazem bylo zakončení ve 21:00 dle lokálního předpisu. A tak jsme se uchýlili k rumovemu dychanku na hotelu. Fakt pěkný den.