Druhy den na terasach

Rano jsme si sbalili batuzky na 24 hodin a vyrazili jeepneyem do hloubi hor, do oblasti Batad, kde jsou terasy povazovane za osmy div sveta diky svemu dokonole promyslenemu systemu zavlazovani snad stovky urovni. Po dvou hodinach jizdy a hodince pesky jsme byli na miste, jednoduchem guesthousu ve vesnicce na jednom z bocnich hrbetu. Po ubytovani jsme sestoupili po SPOUSTE schodu do teras a po uzkych hlinenych zidkach jeste vyssich nez včera jsme postupovali mezi ryzovimi policky. Nadhera: terasy, policka, palmy, vesnicky, vyhledy. Drobnou vadou bylo pocasi, ktere svymi mraky nepralo fotografum. Po hodince jsme vystoupali na dalsi hrbitek, odkud se cast skupiny vratila na zakladnu a nas zbylych šest si dalo dalsi slusnou porci schodu ke stezicce do udoli, pookracujici k dalsimu cili - vodopadu. Byli jsme tam drive, nez jsme cekali, uz za pul hodiny. O to vice nam zbylo casu na koupani v chhladne, ale snestitelne vode, nastesti nikomu nevadilo, ze jsme si s Radkou zapomneli plavky. Koupani nedaleko silneho proudu vody padajici z vyse 25 metru bylo prijemnym zaverem, tak prijemnym, ze jsme na chvili zapomneli na tu prehrsel schodu pred nami. Ony se nam za chvili pripomnely velmi durazne, ale nakonec jsme prece jen pred patou dosli zpět do bydleni k prostrenemu stolu s vystydlym obedem. Ale vyhladli jsme byli dost a tak jsme nepohrdli ani timto. Studena sprcha, kratky odpocinek a pak uz je cas na dalsi rumovy dychanek, tentokrat pod taktovkou Elvise & boys unplugged. Je tu hezky.