Vodopád Magdapio

Rum tu opravdu asi mají kvalitní. Včerejší porce nezanechala žádné následky. A tak jsme ráno balili jen se značným spankovym dluhem. Večer totiž opouštíme Manilu a vyrážíme na sever ostrova Luzon.
Ale to až večer. Ráno jsme se opět v pěkném počasí (naštěstí se zase nepotvrdila předpověď bouřlivých srážek) vydali na sever. Ještě bych měl zmínit, ze také ustala smršť SMS, kterou na nas pouštěli naši příbuzní a přátele z domova v souvislosti se zemětřesením v Japonsku. Tady to zjevně navenek nijak neřešili, i když prý situaci mají pod kontrolou. Je pravdou, ze Filipiny jsou oblasti srovnatelné tektonicky neklidnou, a např. v každé budově je funkci nouzovy systém.
Po dvou hodinách jízdy tentokrát na sever jsme byli ve městečku ..., základnou pro dnešní atrakci. Při našem úvodním pobytu v Manile totiz jedeme na dvě absolutni "musy" kazdeho navstevnika metropole. A tady to bylo znat, Filipiny jsou zatim neprilis dotcene turistikou, ale tady to neplati. V tomto mestecku zije z turistiky cela vesnice.
Vypadalo to tak, ze jsme nasedli do dlouhych a pomerne vratkych kanoi po dvou pasazerech a dvou veslarich. Nejprve nas k prvni perejce dotahla ve vlacku motorova kanoe a pak uz byl cas pro slachovite chlapiky na pridi a zadi. Kanon se zuzil a prodlouzil do vysky a veslari rvali nasi lodku proti proudu. V mensich perejich se nejprve odrazeli nohama, posleze i po pas ve vode nas neustale tlacili proti proudu. V Radce se probudily pri prvnim zadrhnuti lodi o kamen vodacke reflexy a chtela hned vystupovat a pomoci tlacit, v cemz ji prirozene bylo zabraneno. Nesmeli jsme ani vystoupit ve chvili, kdy nasi ceste pomahaly pricne polozene bambusove kulatiny, ktere ppremostily obtiznejsi kamenite partie. Za 3/4 hod jsme byli u dnesniho cile - vodopadu ktery jedinym mohutnym proudem tryskal kolmo ze skalniho otvoru asi 15 m nad hladinou laguny. Zabava tim teprve zacinala. V lagune byl pripraven maly vor, odhadem pro 10 lidi, a lana. Dorazili jsme zrovna ve chvili, kdy se na vor kompletovala skupina. Ne 10, ale 28 lidi se veslo na plochu, cimz se jeho zad ponorila asi pul metru do vody... Nacez ctyri fakt svalnati chlapi, nejvetsi co jsem tu videl (Filipinci jsou puvodem Malajci - kdo je nad 175 cm je obr), zacali pritahovat ponekud ponoireny vor k vodopadu. Nasledovalo vodni peklo: voda zezdola vsude nad pupek, voda ze stran a zezhora z vodopadu a jeho triste. Nakonec jsme byli pritazeni az ZA vodopad, cili tvoril stenu mezi nami a pristavistem. DOST dobre.
Sjezd dolu prekvapive jednoduchy, chlapci to měli docela v pazi. Obed a navrat do Manily.
Nejaky servis - vecere, nakupy a tak a ted sedime v nocni lince na sever ostrova Luzon, do hor do mestecka Banaue. Budeme tam rano po sedme.