Odjezd na výlet v osm ráno vypadá sice krušne, ale je to velmi rozumné. Místní pasmovy čas je nastaven tak, ze světlo je momentálně od šesti ráno do šesti večer.
Nas dnesni cil - jezero Taal byl vzdalen asi dvě hodiny cesty. pote, co jsme se propletli hustou manilskou dopravou uz to byla jen hodinka postupneho stoupani na 450 m vysokou hranu vnejsiho krateru. Proc vnejsiho? Puvodni velke kraterove jezero, ktere vzniklo zavalenim usti morskeho zalivu, obsahuje novy krater jako sopecny ostrov, a ten ma v sobe dalsi kraterove jezero!!! Proste prirodni div na druhou. A jak na nej?
Po vyjezdu na krater - nachazi se zde mestecko, kde "kazdy, kdo v Manile něco znamena" ma vikendovou nemovitost.
Mikrobusy nas dovezly (po nezbytnych zastavkach na vyhlidkach) dolu k pristavisti zvlastnich vahadlovych lodicek s vysoko vytazenymi spicemi pridi i zadi. Rozdelili jsme se do skupinek po peti a uz mohly ponekud premotorovane lodky vyrazit. Tedy pokud jim to dovolil vitr, ktery zdvihal az trictvrtemetrove vlny. A když se na vlnu spatne najelo, potrestala nas vodni sprchou. Mnohokrat. V teplem pocasi mokre obleceni po pristani na ostruvku az tak nevadilo.
Dále uz bylo treba pesky. Vystup po prasne stezce pomerne suchou vegetaci trval asi 3/4 hod. Byla by to docela pohoda, kdyby si lenost mistnich turistu nevynutila pronajem mul na vyneseni na kopec. Jednak jsme se museli konikum vyhybat na uzke stezce a druhak virili v uzkych uvozech prvni casti docela neprijemny prach. Naprostou vetsinu turistickeho ruchu tu tvori mistni, jen na par konicich jsme videli Japonce zabalene doslova az po nos v ramci ochrany proti slunci a prachu. To my se nebalili. A nekteri ani dost nemazali kremem, zitra misto tricka nasadim kosili...
Navrat stejnou cestou, okoli Manily opravdu silne pripomina neporadnou Ameriku. Mistni mají k USA velmi pozitivni vztah, nebot jim amici pomohli hned dvakrat pri osvobozovani (1898 od Spanelu, 1945 od Japoncu) a tak miluji vse co jen USA trochu pripomina. Napomaha tomu samozrejme i jazyk - neni moc znamou veci, ze Filipiny jsou treti nejlidnatejsi anglicky mluvici zemi.
Po prijezdu do Manily jsme jeste stihli pevnost, katedralu a jeste jeden historicky kostel. Pamatek tu moc neni, osvobozovani v r 1945 probihalo i koibercovym bombardovanim. Na rozdil od Latinske Ameriky zde nevydrzela spanelstina jako jazyk, spanelsky kulturni vliv je však patrny v architekture, ale hlavne ve vire - mistni patri k nejortodoxnejsim katolikum ("vite, my tu máme takovy krestansky Afghanistan", opsal situaci Martin). A protoze byla sobota - svatebni den - zastihli jsme v obou chramech svatby, mimochodem velmi honosne - zrejme také z rodin, ktere v Manile něco znamenaji...
Večer nasledovala treti, jiz volitelna faze seznamovani se zemi. Bydlime v centru a tak do vesele ctvrti neni daleko. Ale nektera vypraveni radeji ustne. Jen jako koloryt - tretinka mistniho velmi dobreho rumu vyjde na 20 Kc, moc se tedy nevyplati ho redit kolou, protoze ta vyjde draz.
Určitě by se mne tam u vás na Filipínách moc líbilo, taktéž bych s radostí přivítala, že není problém se domluvit v angličtině a k tomu ještě s americkým přízvukem? Luxus;-) Tady u nás v Cairns nemají americkou angličtinu ani amíky moc v lásce, takže se stále přeorientovávám na tu britskou, s americkým spellingem a aussie slangem;-)Jsem zvědavá, kde se to nakonec zastaví.
OdpovědětVymazat