Poznávací den na ostrově Bohol

Včerejší dychanek sice skončil dnes ve čtvrt na dvě, ale přesto se ráno vstavalo na osmou dobře. Taková anglická snídaně, když se udělá pořádně, má něco do sebe. Volske oko tekuté, slaninka krupava, no prima! A k tomu mangovy čerstvý džus vylepšený matou. Fakt dobrý start dne, který sliboval mnohé zážitky.
Dnešní program byl klasicky poznávací - Ráno do minibusu a pak objet radu zajímavostí s návratem zpět. Tou první bylo sousoší připomínající uzavření mírové smlouvy mezi domorodci a Španěly. Filipiny,resp část ostrovu v okolí ostrova Cebu (jedeme zítra), byly objeveny F. Magalhaesem. Cebu se mu ale stal osudnym, neboť zde padl při bitvě s domorodci a díky tomu se do Španělska vrátila jen jedna loď ze tři. Další španělska výprava sem už byla úspěšnější. Po prvotnich bojích se její velitel nakonec smiril s místním náčelníkem a mírovou smlouvu potvrdili vzájemným vypitim kapky krve rozpustene ve vine. Přesně tento okamžik znázorňuje sousoší. Náčelník sice uzavřel mir se Španěly, ale prave díky tomu tak trochu vypadl z historie. Dnešní Filipinci oceňují pouze hrdiny, kteří proti Spanelum bojovali.
Po krátké jízdě byl na řadě španělský kostel nedaleko hlavního města - nejstarší dochované stavba na Filipínách. Více asi napoví obrázky (až jednou budou - tj až se dostanu k počítači, který přečte SDHC kartu ;).
Betonová silnice se ponorila do vnitrozemí o. Bohol a po 30 km jsme dorazili k chovne stanici opicek nartounu, které zde nazývají tarsier. Tento nejmenší primát na světě je soucasne i symbolem Filipín (viz obrázek v záhlaví blogu). Bohužel je to noční zvíře a tak přes den prilis aktivní neni. Opičky se choulily k větvi keřů a neměl jsem pocit, ze by byly příliš nadšené z davu korzujicich kolem nich. Naštěstí je zde zakázán blesk, to by asi chudinky byly brzy slepé. O to pracnejsi bylo ziskani pěkné fotky nartounu ukryvajicich se v priseri zmeti listu.
Po chvilce cesty jsme odbočil k další turistické atrakci - dvěma rekonstruovanym visutym mostum přes řeku. Houpajici konstrukce tvořila zdání adrenalinu, mne ho spis ale tvorilo zábradlí konstruovane na místní výšku, čili mne do půli stehen. Po jednom mostě jsme přešli na stranu a tam už čekaly nezbytné stánky. A zpět po druhem 10 metru vzdáleném.
Po posledních třiceti minutách přišla další vyznamna lokalita - Čokoládové hory. Více nez tisíc kuzelovitych stejných kopečků, které dostaly sve jméno podle typické barvy. Jenže... Tuto barvu mají pouze v dubnu a v květnu, ale po většinu roku jsou krásně zelené. A takto jsme je viděli i my. Z vyhlídky udelane z jedné z hor jsme viděli za obzor se táhnoucí spousty zelených "krtin". Fakt pěkné, škoda (v tuto chvíli) ze nebylo dost sluníčka.
Na zpáteční cestě jsme se jeste zastavili v mahagonovem lese objimat stromy a pak už jen hodinovy dojezd zpátky do vesničky. Ve čtyři, pravý čas zajít na české pivko, klobasky a uzené. Od něj jsme se dozvěděli, ze sem prijela další česká skupina, takže v tomto malem filipinskem letovisku je 30 nasincu. Utrata snad byla slušná, proč bychom nepodpořili krajanovu ekonomiku, ze?
Po krátké sieste byl čas na večeři. Po včerejší dobre zkušenosti Standy a Lenky jsme v jejich stopách vyrazili do plážové hospůdky. Mohli jsme vybirat očima - tuhle rybu, tuhle krevetu, atd. S Radkou jsme nakonec vybrali dvě 20 cm krevety a jednu docela velkou rybu, obojí nám za chvíli přinesli vzorně ugrilovane. Na mistni poměry to byla drahá večeře, ale v absolutní hodnotě 500 Kč za lahůdkou záležitost pro dva docela ujde.
Dnešní dychanek bude kratší, zítra vstavame o půl šesté, jedeme na delfiny.
-------------------------------------
Protože veškeré posty pisu na svém Blackberry, nemám zapotřebí vyhledávat inetove kavárny, protože vše posílám mejlem. Zároveň se mi obtížně komentuje. Takže Marketo, díky za všechny komentáře. Americky přízvuk nevadí, ba je vítán (zejména u panu ;) Vyrazte sem, máte to kousek a je tu fajn!